Počátky nížkovského kostela jsou zřejmě spojeny s nezdařeným pokusem Jana z Polné vytvořit zde cisterciácký klášter. Mniši v Nížkově působili krátce ve 30. letech 13. století a předpokládá se, že stihli zahájit stavbu dnešní sakristie a dnešního presbytáře. Sakristie, která má dost neobvyklý tvar, byla možná původně zamýšlená jako kaple boční chrámové lodi.
Kolem roku 1239 mniši z Nížkova odešli. Nedokončený kostel ale v nějaké podobě přetrval a sloužil svému účelu. Svědčí o tom Kronika kláštera žďárského, ve které se píše:
„Sed tamen ecclesia Nicolai mansit ibidem
per longum tempus, in Nyscow postea dicta.“
(„Svatého Mikuláše však chrám tam přece jen zůstal
po celý dlouhý čas a místo Nížkovem zve se.“)
Po roce 1485 byl kostelík přestavěn. Z té doby pochází pozdně gotická žebrová klenba v presbytáři. Kostel už měl také věž, zatím jen dvoupatrovou (třetí patro bylo pravděpodobně dřevěné).
Největší stavební zásah přišel v roce 1753. Ke gotickému presbytáři byla přistavěna barokní chrámová loď. Zároveň byla zazděna původní gotická okna v presbytáři a nahrazena novými. Věž byla zvýšena o třetí patro. Celou stavbu uskutečnil na vlastní náklady polenský děkan Petr Florian. Kostel tak získal svou dnešní velikost a podobu.
Současný hlavní oltář sv. Mikuláše pochází z roku 1877, postranní sochy sv. Petra a Pavla jsou starší. Uprostřed presbytáře každého zaujme velký kříž zavěšený nad obětním stolem. Byl sem umístěn v 70. letech 20. století. Vedle vchodu do sakristie stojí barokní kazatelna.
V chrámové lodi se nachází boční oltáře Panny Marie a sv. Václava. Ve své dnešní podobě jsou z let 1870 a 1873. Vedle oltáře sv. Václava je umístěna renesanční křtitelnice z doby kolem roku 1600. Pravděpodobně v ní křtili také protestanté, kteří kostel užívali v předbělohorském období.
Na severní straně kostela, kde dříve byly nepoužívané boční dveře, vznikl v roce 1930 malý oltář sv. Terezie. Pod kůrem se nachází oltář Božího hrobu z roku 1972. Jeho dřevěná konstrukce potažená pytlovinou vytváří dojem skalní hrobky.
Kůr je vybaven varhanami vyrobenými v roce 1852 pražským varhanářem Janem Viktorou. Varhany byly opraveny a rozšířeny v letech 2014-2017 varhanáři Červenkovými z Jakubovic u Lanškrouna.
Nejstarší ze zvonů na kostelní věži nese letopočet 1614. Jako jediný přečkal obě světové války, ve kterých bylo několik dalších zvonů zabaveno. Roku 1992 byly pořízeny dva nové zvony.
Nížkovský kostel zůstává i po staletích živým centrem farnosti. Pravidelně (téměř každý den) se v něm slaví mše svatá.
Literatura:
Cronica domus sarensis (Kronika kláštera žďárského). Brno 1964.
Kudělka, Z.: Nížkov, farní kostel sv. Mikuláše. Sborník prací FF brněnské univerzity, řada uměnovědná. Ročník 37-38 (1988-89), číslo 32-33, str. 68-69.
Umělecké památky Čech. 2. díl. Praha 1978.
Umělecké památky Moravy. 2. díl. Praha 1999.
V nížkovské farní kronice čteme, že roku 1885 „postavili sobě občané bukovští novou kapličku; bývalať sice na tom místě, co nová stojí, již kaplička, kteráž ale sotva několik lidí pojmouti mohla. Přičiněním starosty Josefa Havlíčka, rolníka v Bukové č. 19, započala práce v červenci r. 1885 a stavba v měsíci srpnu dokonána.“
Jak stará byla původní kaplička, o tom bohužel nic bližšího nevíme. Novou kapli po dokončení vysvětil dne 23. srpna 1885 biskupský vikář František Knob.
V neděli 5. června 1910, jak dosvědčuje nížkovská obecní kronika, byla bukovská kaple znovu vysvěcena, pravděpodobně po nějaké větší opravě nebo přestavbě.
Původní zvon byl z kaple sundán a zabaven během první světové války. Byl poměrně starý, nesl letopočet 1766. Bukovští ho nahradili jiným, ten ale skončil podobně ve druhé světové válce. V roce 1948 občané uspořádali sbírku na nový zvon, který byl posvěcen o rok později. Po slavnostním svěcení následovala taneční zábava, jejíž výtěžek byl použit na opravu kaple a doplnění vnitřního inventáře.
Dnes kapli vlastní a udržuje obec Nížkov, poslední větší oprava proběhla v roce 2010. Místní věřící svoji kapli využívají k májovým pobožnostem, příležitostně se zde slaví mše svatá.
V roce 1708 byla v Poděšíně zřízena jednoduchá zvonička z rozdvojeného stromu, na který byl zavěšen zvonek.
Roku 1874 byla zvonička zrušena a na jejím místě byla postavena kaple. O tom, jak tehdy kaple vypadala, jestli se nějak lišila od té dnešní, nevíme nic bližšího.
V roce 1896 proběhla oprava kaple. Není známo, jestli byla jen opravena, nebo přestavěna. Roku 1942 došlo k pokusu o rozšíření kapličky. Občané za tím účelem vytvořili zvláštní výbor, ale jejich snaha skončila neúspěšně.
Původní zvon byl z kaple sundán a zabaven během první světové války. Byl nahrazen jiným, železným, který měl ale horší zvuk. V roce 1970 obec pořídila nový zvon s nápisem „Zdrávas Maria. L. P. 1970 věnují občané z Poděšína.“ Zvon byl ulit v Martinicích u Velkého Meziříčí, potřebný kov si občané museli sehnat sami.
Zatím poslední větší oprava kaple, spojená s výměnou celé střechy, se uskutečnila roku 1994. Nová střecha byla pokryta měděným plechem a špičatou báň věžičky nahradila báň cibulovitého tvaru. O pět let později byla do kaple zavedena elektřina a od roku 2002 má kaple elektrický pohon zvonu s časovým spínačem. Zvoní se denně v 6, 12 a 18 hodin.
V poděšínské kapli se konají každoročně májové pobožnosti, příležitostně je zde slavena také mše svatá.
Když byl za první světové války zabaven v Rosičce zvon, zjistilo se, že je na něm letopočet 1802. Můžeme tedy předpokládat, že už na počátku 19. století byla v obci alespoň jednoduchá zvonice. Z jakého roku pochází kaple, kterou můžeme v Rosičce vidět dnes, nevíme. Podle odhadu památkářů byla postavena někdy v polovině 19. století.
V knize Zvoničky na moravském Horácku od J. F. Svobody je otištěna kresba této kapličky z roku 1899 – už tehdy vypadala podobně jako dnes, jen střecha byla ještě pokrytá šindelem.
Před vchodem do kaple stojí kamenný kříž s letopočtem 1834.
Dnes je vlastníkem kaple obec Rosička, která tuto pěknou lidovou stavbu nedávno opravila. Farnost kapli příležitostně využívá.
Kaple v Sirákově připomíná požár, k němuž v obci došlo v září 1874. Tehdy vyhořela téměř celá vesnice s výjimkou školy a dvou chalup. V domě č. 31 zahynulo osm lidí, kromě jiných tehdejší starosta obce, jeho matka, bratr a švagrová.
O postavení kaple se ve vsi uvažovalo už dřív. Nyní se ale tohoto záměru chopili pozůstalí po obětech požáru – vdova po starostovi Kateřina Musilová a její rodiče František a Anežka Bečkovi. Vymohli povolení ke stavbě kaple a zavázali se, že ji vystaví na vlastní náklad a odevzdají obci.
Stavba začala v roce 1880. Říká se, že do ní výrazně zasáhl nížkovský kněz, který prosazoval, aby se místo obvyklé malé kapličky postavila kaple větší. Farnost také zajistila zhotovení sochy Panny Marie u řezbáře v Grödenu v Tyrolsku. O oltář a další vnitřní vybavení se postarali manželé Bečkovi. Do oltáře byl uložen kámen s ostatky sv. Firma a sv. Teodory. Věž vysokou 24 metrů dala postavit obec. Hotová kaple byla vysvěcena 22. října 1882 za účasti mnoha kněží z okolí.
Původní zvony byly zabaveny během první světové války, o další zvony kaple přišla ve druhé světové válce. Nyní jsou na věži dva zvony. Starší z nich pukl při požáru obce v roce 1923, kdy se báň věže zřítila, a následně byl znovu svařen. Druhý zvon, umíráček, byl pořízen roku 1970.
Obec kapli průběžně opravuje – naposledy v roce 2008, kdy byla kaple uvnitř vymalovaná a vchod byl opatřen mříží.
Zpočátku se v kapli slavila mše svatá jen několikrát do roka. Od roku 1970 začal do Sirákova dojíždět kněz z Nížkova každou neděli. Pravidelné nedělní mše svaté se slaví v Sirákově dosud a počet účastníků se pohybuje kolem padesáti.
Na staré katastrální mapě z roku 1837 je v obci Špinov zakreslena jediná církevní stavba – jednoduchá boží muka uprostřed obce. Není známo, kdy a za jakých okolností byla postavena kaple, která ve Špinově stojí dnes. Víme, že zvon, který byl z kaple sundán během první světové války, nesl letopočet 1895 – možná to něco vypovídá i o stáří celé stavby. Uvnitř kapličky, která je pěknou ukázkou lidové architektury, visí obraz Panny Marie Bolestné.
Kaple je udržovaná obcí Nížkov a příležitostně slouží věřícím.